Ahoj, jmenuji se Honza a byl jsem zaèínající fotbalový brankáø. Rozhodl jsem se, že Vám struènì popíši svou krátkou fotbalovou kariéru. Trošku jsem pøemýšlel o tom, co jsem na tréninku dìlal, a v poslední dobì mì to chytání už moc nebavilo. Tak jsem se rozhodl napsat Vám, kteøí jste zodpovìdní za mùj sportovní rùst, tento otevøený dopis: pribehhonzy

Fotbal jsem zaèal hrát asi v osmi letech. Trošku mì inspirovali mí kamarádi, ale taky jsem cítil, že je to pøání mého otce. Vždy sledoval všechny fotbaly v telce, a proto usoudil, že i ze mì by mohl být poøádný hráè. Zaèal jsem tedy navštìvovat pravidelnì fotbalové tréninky v místním klubu. Z poèátku šlo vše hladce. Dost jsme si jen tak hráli, nahánìli se, práskali do míèe a musím øíct, že i když mi to moc nešlo, strašnì mì pohyb na høišti bavil. Jednoho dne jsme mìli odjet na turnaj a trenér se zeptal, jestli by chtìl nìkdo chytat. Cítil jsem, že mùj start na míè je o nìco pomalejší než u ostatních klukù a technika taky není nic moc, tak jsem se pøihlásil. A dobøe jsem udìlal, protože nevím ani jak se to stalo, byl jsem vyhlášen nejlepším brankáøem turnaje. Tento okamžik zajistil mé stálé místo mezi tyèemi a stal se ze mì fotbalový brankáø.

Tato událost navždy zmìnila mùj sportovní život. Pøestalo mé nahánìní míèe s ostatními a èím dál tím více jsem postával stranou. Na zaèátku tréninku mì sice trenér ještì nechal udìlat pár cvièení s ostatními hráèi, ale pak mì vždy poslal do branky, protože prý nebudou støílet na prázdnou branku, když už mají brankáøe. A když je hra, tak bez brankáøe prý to teda nejde už vùbec!

Tak šel èas a já jsem cítil, že už to není ono. Zjistil jsem, že když hraji s kluky fotbálek jen tak, že už jim nestaèím. Všude jsem byl o krok pozdìji, technika zùstala tam, kde byla – tedy nic moc. Míè se mi motal pod nohama, nemìl jsem sílu vystøelit, a když jsem se pokusil o rychlou klièku, byl jsem jen pro smích. A to mi bylo teprve deset let, pøesto jsem mìl za sebou už dva roky tréninku. A to mì donutilo k zamyšlení.

Zjistil jsem, že mì mnohem více baví za míèem bìhat, než jej chytat. Zašel jsem za trenérem a øekl mu, že konèím, chytat už nebudu. Nejdøíve byl zdìšen, ale protože už chytal i mùj kamarád, nebyla to tak hrozná ztráta pro náš tým. Zapojil jsem se do pøípravy s týmem a koneènì dìlal to, co mì bavilo – lítal jsem za míèem. Mìlo to však jeden háèek a to dost podstatný. Nestaèil jsem ostatním. Jak bych taky mohl. Když kluci støíleli, já stál v brance, aby nebyla prázdná, i když tam ani nedokopli. Když dìlali kroková a rytmická cvièení, já se rozcvièoval stranou s druhým brankáøem. Když pilovali obratnost, kopal mi zranìný hráè míè do prstù. Nestaèil jsem. Mìl jsem chu, vùli, snahu a nadìji, ale souèet získaných pohybových dovedností byl v porovnání s ostatními žalostný.

A proto jsem napsal tento dopis Vám, všem trenérùm, kteøí mùžete za to, že já nic neumím! Jste zodpovìdní za to, co jste mì nauèili a také za to, co jste mì nauèit opomnìli. Rozhodl jsem se s fotbalem skonèit, protože nikomu nebudu dìlat kašpara. Otec se na mì sice zlobí, ale protože tomu moc nerozumí, nechá to èasem být. Jistì si najdu sport, kde to dìlají trenéøi mnohem lépe, než ve fotbalovém klubu a nezapomenou mì nauèit vše, co je dùležité v období rozhodném pro rozvoj pohybových dovedností. Èetl jsem teï kousek z jedné fotbalové knížky a bylo tam napsáno nìco o „zlatém období fotbalu“, nebo tak nìco. Ale o tom, že mám postávat celý trénink v brance, jsem se nedoèetl vùbec nic…

• Navrhuji Vám, vážení pánové trenéøi, abyste brali mùj pøíbìh velmi vážnì!

• Navrhuji Vám, abyste nás, brankáøe, nevyèleòovali ze spoleèného tréninku s hráèi a pøedevším v nízkém vìku se z nás snažili udìlat více chytajícího hráèe než rovnou brankáøe.

• Navrhuji Vám, abyste postupovali pøi osvojování pohybových dovedností stejnì jako v pøípadì hráèù a brankáøe vylouèili z tohoto procesu vždy jen v nutných pøípadech, v závìru tréninkové jednotky, pro využití zejména pøi samotné høe, krátce pøi støelbì (pokud je nutná, za sebe nesouhlasím s tím, aby pøedevším benjamínci pilovali støelbu oddìlenì a èasto, protože nejsou dostateènì silovì vybaveni a náplní jejich tréninku je pøedevším osvojování techniky pøi práci s míèem a všeobecný pohybový rozvoj, na to nepotøebují brankáøe v brance).

• Navrhuji Vám, abyste se podíleli na mém všeobecném pohybovém rozvoji, dopøáli mi možnost rozvíjet rychlost, obratnost, koordinaci, rytmiku, kopací techniku stejnì, jako to vyžadujete u hráèù. Protože já to vše taky nutnì potøebuji!

Já, brankáø Honzík, Vám tímto za všechny brankáøe moc a moc a moc dìkuji.

Poznámka:

Vše, co bylo výše popsáno, je nutné proto, abychom my, trenéøi brankáøù, mohli vìnovat èas vymìøený specifickému tréninku brankáøe právì a jen tomu, k èemu je urèený – k osvojení techniky chytání – která je naprosto stìžejní pro zvládnutí brankáøského postu. Ušetøíte nám práci, protože nebudeme muset uèit brankáøe bìhat, pøihrávat, dìlat krùèky pøes koordinaèní žebøík, atd. (zamyslete se, jestli lze vymyslet trénink tak, abyste dosáhli svého tréninkového zámìru a pøi tom nepotøebovali brankáøe postávajícího v brance zbyteènì). Vykonáte velmi smysluplnou práci, která v souètu s prací trenéra brankáøù mùže pøinést výsledek, kterým je pro nás, trenéry, dobøe pohybovì a technicky vybavený brankáø s dobøe zvládnutou technikou chytání. A jeho další fotbalová cesta je pak s tímto zdravým pohybovým základem mnohem jednodušší…



Máte jakýkoliv dotaz? Neváhejte a napište mi!

Michal Kosmal foto

E-mail: michal@brankohrani.cz