Dobrý den,
jsem tady s posledním pøíspìvkem, který uzavøe seriál o prùbìhu trenérské licence Trenér brankáøù licence A. Všichni úèastníci, kteøí tímto získali certifikaci, mohou nastupovat ve všech soutìžích organizovaných pod hlavièkou FAÈR s oznaèením Trenér brankáøù. Tímto dostala pozice trenéra brankáøù oficiální statut, protože dosud se tito trenéøi “maskovali“ pod oznaèením asistent, kustod èi vedoucí.

Poslední èást byla zamìøena pøedevším na praxi – výstup trenéra a prezentaci zadaného úkolu. Bez výstupu by kurz a zkoušky nebyly uznány. Každý z trenérù si tak prošel zkouškou a svou práci prezentoval a obhajoval pøed zraky svých kolegù a zkoušejících. Nebudu se zmiòovat o tématech zkoušek ani o silných èi slabých stránkách svých kolegù. Bylo však zajímavé sledovat, jak vytváøí nutnost obstát vnitøní tlak na úèastníky. Skoro bych to pøirovnal k dùležitým zápasùm, které tito trenéøi absolvovali kdysi jako hráèi. Tentokrát byli možná ještì o nìco nervóznìjší. Návrat k uèení je nìkdy tìžký. Samozøejmì si všichni oddechli, že už to mají za sebou.

Nechci se tady rozplývat nad pøíbìhem nìkolika trenérù. Zøejmì to nikoho ani nezajímá? To, kam míøím, odhalí až další øádky. Každopádnì je moc dobøe, že takový kurz vznikl, protože tím dostává pozice trenéra brankáøù koneènì punc, který si zaslouží. Pro mnoho lidí v klubu je trenér brankáøù a jeho práce témìø neviditelnou šmouhou. Taková už je fotbalová spoleènost. Neumíme propojit a využít silných stránek jednotlivcù pro úspìch celku.

Závìreèný pøíspìvek píši spíše proto, že se pøi školení objevily dvì zajímavé pøednášky. Jedna z oblasti psychologie a druhá kouèinku. Obì spolu souvisí a každý z úèastníkù jim pøikládá jiný stupeò dùležitosti. Tato témata se totiž zabývají využitím potenciálu sportovce. Možná namítnete, že už víte, jak správnì využít lidský a sportovní potenciál svìøencù a na nìjaké bláboly vám nezbývá èas. Stopky ukazují vteøiny a minuty, a to se nedá oèùrat. Minulost a souèasnost nám však ukazují, že jsou zde další parametry, kterými je potøeba se zabývat. Pro inspiraci: èetl jsem teï skvìlou knihu - Jsem tu, abych vyhrál – kterou napsal triatlonista Chris McCormack. Pøíbìh ze života triatlonisty, prodchnutý neutišitelnou touhou po pøekraèování vlastních hranic a hledání vlastních nevyužitých rezerv.Mistr svìta v ní øíká, že „každou hranici, kterou chcete pøekroèit, musíte nejdøíve pøesnì definovat“. Vyplývá z toho, že každý, kdo chce posunout svou výkonnost, musí nejdøíve svou hranici objevit. Potom by si mìl položit otázku, co mi brání v jejím pøekroèení? Když definuje omezení a bariéry, mìl by se dále ptát, jaké má možnosti pøekroèit ji a zbavit se jí. Nakonec se musí rozhodnout, jestli má chu, sílu a motivaci to udìlat. Mnozí namítnou, že to je pøece samozøejmé a jasné. No…ne tak docela...

Naše fotbalová spoleènost vyrùstá na základì spíše direktivního pøístupu – tohle udìlej, toto odbìhni, tamto musíš odmakat, toto ještì musíš zvládnout, za tohle máš špatnou známku, bìž doleva, bìž doprava, tady zùstaò stát... Když to všechno udìláš, dostaneš odmìnu. Nechci jít nyní do hloubky. Narážím jen na to, že tento zpùsob neuèí dìti ani dospìlé zapojovat vlastní hlavu (já sám jsem skvìlým pøíkladem, výrobkem této výchovy!). Proto je tak tìžké najít své hranice, pøesnì je definovat, nastavit si nový cíl a pustit se do práce. Nejsou uèeni pøemýšlet. Bezmyšlenkovité plnìní úkolù je snadnìjší – neobnáší tolik práce a úsilí. A právì využití poznatkù z psychologie mùže vést k vìtšímu využití sportovního potenciálu. Stejnì tak kouèink – rozvojová metoda, zamìøená na specifikaci osobních cílù, uvìdomování si vlastních bariér a nastavení krokù nutných k jejich pøekroèení. Je jedno, jestli jde o sport, zdraví, hubnutí èi osobní problém.

Fyzik Albert Schweitzer øíká: „Lidé jednoduše nepøemýšlejí“. Myslíte si, že mùže mít pravdu??? Více o sportovní psychologii a kouèinku v nìkterém z pøíštích pøíspìvkù.



Máte jakýkoliv dotaz? Neváhejte a napište mi!

Michal Kosmal foto

E-mail: michal@brankohrani.cz