“Co se děje v trávě” je animovaný seriál z roku 1980 o humorných příhodách brouků a parazitů z hmyzí říše.

“Co se děje…v hlavě” je také seriál a také o parazitech. O parazitech, kteří stojí za trapnými chybami gólmanů ze všech světových, ligových i okresních soutěží. Kdo by to byl řekl, že malinký červík v hlavě dokáže sepnout neuronové spoje v mozku tak, že se miliony lidí u televize smějí trapné chybě na úrovni Ligy mistrů. Že chvilková nepozornost nedovolí gólmanovi kopnout do míče, když už to dělal více než desettisíckrát. Že tichounká pochybnost vyloudí chvění rukou a míč ne a ne držet. Že nervozitka podlomí jinak statné nohy dvoumetrového chlapáka. Že…

Každý brankář na světě hraje nejen proti soupeři, ale také sám se sebou. Nebo proti sobě? Nevím jak to kdo má, ale téměř každý gólman zažil chvíle, kdy sám sebou pohrdal. Nebo by se raději neviděl, protože ho tělo neposlechlo jak si přál a skončilo to neslavně. Vnitřní hra, která probíhá neustále na pozadí fyzického výkonu, je u brankáře zvlášť zajímavé téma. Proč?

Kdo jiný stráví tolik času sám a v nečinnosti? Kolik minut v zápase se gólmanovi “nic neděje” a přesto nemůže odejít, dáchnout si nebo to prostě vypustit? Jaký film jede v jeho hlavě, když je hra jinde? Co se mu děje, když je sám se sebou, záleží mu na výsledku, chce vyhrát, ale nemůže jít a dát gól? Co se v něm odehrává ve chvíli, kdy svou chybou ovlivní výsledek a nemůže to vrátit zpět?

Žádný gólman není nikdy úplně sám. Vždy je s ním ještě “někdo” – on sám, jeho Já. Musí se naučit sám se sebou vycházet a ovládnout se v kritických chvílích. Jak jinak by mohl ovádat svůj výkon, pokud by neovládl sám sebe?

A právě těmto myšlenkám, příběhům a detailům vnitřního brankářského světa se věnuje seriál Co se děje v hlavě. Věřím, že může být inspirací. Inspirací pro toho, kdo se topí v otázkách, na které nezná odpověď. Možná – když zjistí, že “na to a v tom” není úplně sám – uleví se mu a snadněji najde klíče k ovládnutí své vnitřní hry tolik důležité pro celkový výkon. Snad už je dnes nadevše jasné, že chytání je více “o hlavě” než o dovednostech.

K čemu dovednosti, když je neumíš použít…?

PS: Je tvůj příběh také zajímavý? Poděl se se mnou na brankohrani@gmail.com a nabídni inspiraci pro druhé.

 

michal kosmál & brankohraní 2020