Děje se to neustále: hráči chybují. Znova a znova se dopouštějí mnoha chyb, z nichž některé jsou zcela nevynucené. Chybí troška koncentrace, malinko uvolněnosti, více vnitřní pohody a důvěry…
Trenér se k tomu trošku přidá svým “doufám, že svou chybu napravíš“!
Hráč se začne usilovně prát se svým vlastním výkonem, a to ve výsledku vede k většímu napětí. Také topornosti, zbrklosti nebo ukvapenosti. Výkon jde spíše kvalitativně dolů. Alespoň takto to popisují sami hráči, kteří vlastně nevědí:
Co mám dělat? Jak se mám zachovat po chybě… ?
Je až s podivem, kolika hráčů se to týká. Víme, že přílišné snažení a “náprava minulosti“ moc nefungují. Možná můžeme tento údiv odložit: hráče nikdo neučí, jak tento okamžik konstruktivně zvládnout, jak se zachovat v okamžiku chyby. Jak ošetřit vnitřní výčitky, vlastní kritické hlasy či trenéra, který se projevuje vzteklinou a hněvem. Takže: jak by to mohli umět? Je to „umění“ zvládat vlastní psychické stavy a to není součástí běžných tréninkových hodin.
BRANKOHRANÍ inspiruje, učí a vzdělává. Mám pro tebe praktický a odzkoušený funkční způsob, jak se poprat s okamžikem chyby. Strategii je potřeba natrénovat a dostatečně si ji osvojit. Za čas bude naskakovat automaticky.
Udělal jsi chybu. Víš to. Pokud to nevíš, okolí už se postará o to, aby ti to oznámilo (trenér, spoluhráči, diváci). Následuje vnitřní reakce – napětí, stres, naštvanost, výčitky, strach atd. Krok číslo jedna znamená “ošetři své Já“ – tím je myšleno “uklidni ho“. Uvědom si, že už se to stalo a není možné to změnit ani “napravit“. Rychle si zanalyzuj situaci, nabídni své hlavě “správné řešení“ (abys příště věděl, co máš udělat jinak) a běž od toho pryč. Nech to být. Popovídáš si o tom se sebou nebo s trenérem až po zápase. Neříkám ignoruj to – říkám neobviňuj se a odlož to. Pokud chceš do výkonu něco přidat, pak spíše špetku koncentrace a kapku uvolněnosti. Přijmi nabídnutou podporu z okolí a ignoruj vše, co tě “rozhazuje“. Jestli chceš přidat více snahy, tak maximálně tak 5%. To bude na úpravu výkonu stačit. Co je přes 5%, většinou vede ke zbrklosti. Taková je zkušenost.
Zkráceně řečeno: ošetři sám sebe, mobilizuj síly, ale hlavně odlož paniku, kritiku a shazování sebe samotného.
Nabídni sám sobě kapku shovívavosti: ti kolem také chybují – nejsi jediný – a je to přirozenou součástí hry.
Raději se z chyb pouč, než by sis je vyčítal…
Prostě si uvědom:
Chyba se nedá napravit – je součástí minulosti. Můžeš jen udělat věci jinak: tady a teď a také v budoucnosti…
PS: BRANKOHRANÍ učí hráče, jak pracovat se svým výkonem. Zeptej se na vše, co chceš a potřebuješ vědět o svém výkonu. Sám se rozhodni, jestli se vydáš cestou individuálního rozvoje a naučíš se rozumět své „vnitřní hře“.
michal kosmál & brankohraní 2021 / koučování / poradenství / diagnostika / mentální příprava / duševní zdraví
